Od zbytků k pokladům: Díl 1. Za hory za doly, mé zlaté parohy

Nový rok jsme zahájili nákupem nářadím a postupným vybavováním naší mini dílny. Pilka, brusné papíry, rašple, šroubováky, kleště, ...nezapomenout samozřejmě na bezpečnost. Takže rukavice, to jsou tedy oříšek, když vidíte ty pidi ručičky, máte pocit, že ani taková velikost neexistuje. Tak koupíte tu nejmenší velikost a i ta je velká, ale lepší uříznutá špička rukavice než prst :-) a brýle na ochranu očí, co jim z nosu dolů skočí a tak jsou spíš pro parádu. Pak už jen bednu plnou dřeva, ať není nuda a každodenní dávka hluku může začít.

A tak jsme se pustili do jistoty a zkusili si v ranních chvilkách vytvořit zvířátko. Z ranních chvilek se staly celodenní a tak se u nás v zelené třídě pilka nezastaví. Dejte dítěti možnost stát se malým dospělým a máte o zábavu postaráno. Přitom jen řežou, pilují, brousí, zatloukají. Je to tak obyčejná, stále dokola se opakující činnost, že se můžeme zamýšlet nad tím, co je na tom vlastně baví. Je to ta jednoduchost, obyčejnost nebo to, že si připadají, že jsou velcí?

A tak jsme využili procházky plné holých stromů a nasbírali si větvičky na tvorbu jeleních paroží. I když byly ostatní části zvířete předpřipravené, dětem stálé dávají možnost si dřevo osahat, opracovat, dodekorovat a odnést si ho domů s nadšením, že si něco samo vyrobilo ze dřeva. 

Posuďte sami, zda se to dětem povedlo....